Železnice v Jaroměři - XI. Rok 1938
Tragický rok 1938 byl pro železnici rokem zatěžkávacím. Nejen proto, že během mobilizace a odstoupení pohraničí dosáhla přeprava osob, zboží a vojenského materiálu svého maxima, ale také díky narůstajícímu politickému napětí. To se projevovalo mimo jiné i neklidem mezi českými a německými zaměstnanci dráhy.
Již od počátku roku projíždělo naší železniční stanicí zvýšené množství vozů se stavebním materiálem určeným na výstavbu pohraničního opevnění a zvýšil se i objem dalšího přepravovaného vojenského materiálu. V květnu došlo k vyhlášení tzv. částečné mobilizace a ostraze hranic. Pro koordinaci vojenských přeprav vzniklo na nádraží vojenské nádražní velitelství. Nátlak na Československou republiku eskaloval v září a dospěl až k vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září. Spolu s mobilizací byl zaveden maximální jízdní řád, což znamenalo úpravu provozu podle požadavků armády s omezenou přepravou cestujících a také zavedení smíšených vlaků. Během září projelo stanicí Josefov-Jaroměř 72 vojenských transportů. Naloženo jich zde bylo 21 a 28 vyloženo. Jak uvádí staniční kronika, tak v tomto výčtu nejsou započteny transporty o malém počtu vozů. Do činné vojenské služby nastoupilo 16 zaměstnanců stanice, které ve výkonu služby nahradili zaměstnanci z jiných železničních stanic, dělníci přijatí z ulice a dva penzisté.
Největší nápor na železnici přichází po přijetí mnichovské dohody. Během několika dní bylo nutné evakuovat z pohraničí vojenský materiál, civilní obyvatelstvo, železniční zaměstnance a vybavení stanic. Do nádraží začaly proudit stovky vozů s vojenským materiálem. Na vykládku vagónů dirigoval okresní úřad obyvatelé Jaroměře a Josefova. Po krátké době se začal materiál kupit v okolí manipulačních kolejí, jelikož vojsko nemělo dostatek sil k jeho odvozu. Zároveň do stanice přijížděly i evakuační vlaky s civilním obyvatelstvem a zaměstnanci dráhy. Díky všeobecnému nedostatku vozů byl majetek železničářů přepravován i v otevřených vozech, kde ho často znehodnotil déšť. Staniční sklady se velmi rychle zaplnily nábytkem a evakuovaným zbožím, proto se začalo vykládat i na rampu, kde byly zásilky vystaveny povětří. Mnohé rodiny setrvaly v nákladních vozech odstavených na nádraží i celý měsíc, než si našli ubytování.
Jaroměř se ze dne na den stává hraničním městem a sousední obce Heřmanice, Zaloňov, Vestec či Rtyně se nově nacházely v německé říši. Při cestování vlakem z Jaroměře do Staré Paky vlak čtyřikrát překonával státní hranici. Z tohoto důvodu byly osobní vlaky sestaveny z přímých vozů z Československa do Československa, z Německa do Německa a pak z vozů mezistátních. Vlakvedoucí a průvodčí zodpovídali během jízdy za to, aby se cestující vlaku nemíchali a nevystupovali v nesprávných stanicích. Pasová kontrola probíhala jak na jaroměřské zastávce, tak i na nádraží, kde byl v první polovině října zřízen celní úřad s přednostou, šesti úředníky a pěti financi. Nákladní dopravu s německými stanicemi zajišťoval jeden pár vlaků, ostatní nákladní vlaky tyto stanice projížděly. Dále byly do stanice přestěhovány staniční úřady z Kuksu a Mostku a do čekárny II. třídy byl evakuován dopravní úřad z Trutnova, který zde dokončil účetní práce a administrativu. Stanici se nevyhnuly ani personální změny – celkem 17 zaměstnanců německé národnosti odešlo k říšským drahám.
Kolektiv autorů Železničního muzea Jaroměř
Kategorie: Z archiválií, Zajímavosti z muzea, Historie železnice